zkuste někdy zažít den

            v tmavém brnění,

            obklopit se zadělanými

            okny s šedivými žaluziemi a bloumat bez

            lidského hřmění,

            ulicemi prostupujícího jásotu

            i neustále si stěžujícími

            nářky, radovat se ze samoty bez

            uši drtícího, krákoravého hlukotu,

            milovat snění

            tak jak obdivujeme nepatrný šelest

            křídel života

            a tancujeme v podmanivých rytmech bez

            vyčerpání průzračně čistých cest.

            právě sedávám za hradbami

            toho tmavého brnění

            a mám chuť usnout na věčnost,

            pokud bych ovšem nechtěl psát,

            nechtěl vypadnout

            z toho snění.

            nechte mne, prosím, ještě

            snít.